Nocleh před mešitou se byl téměř idylický až na to, že mě před východem slunce probudili davy lidí přicházející se modlit. Rozlepil jsem oči a spal dál. Aniž bych to tušil, tak jsem ležel na straně, kde byl stín před ostrým sluncem až do 11 hodin. Potřeboval jsem hodit bobek. Zbalil jsem si všechny ty peřiny a u hajzl-borca za rohem jsem vyfasoval za jednu súdánskou libru konvičku s vodou. Všechen ten matroš jsem patřině vyložil do díry v zemi a vodou si náležité umyl řitní otvor hezky po turecku. Hned vedle jsem si nabral vynikající vychlazenou vodu z Nilu a vymačkal si do ní citrón. Všichni přicházející zákazníci kadibudek na mě koukali, kde se tam takový zelenáč poděl.
Hned jak jsem do sebe lopnul tento očistný nápoj, tak mě obsluha sociálního zařízení srdečne přizvala ke snídani. Předtím si však dotazem ujistila zda nejsem ze Sýrské republiky, případně terorista. Já jsem jim pro jejich potěšení oznamil, že jsem Čech jak poleno, kterému se i po dvou letech na cestách stále ještě nepodařilo naostřit břitvu na zkrácení wahabi bradky. Na velkém kovovém podnosu jsme měli dvojitý etiopský chleba ingur, připomínajíci obří palačinku,na kterém bylo nakidáno hromada čočky, fazolových bobů, rýže obarvená na žluto, vařené bramobory ve trvaru hranolek a jakási palivá omáčka. Vypadalo to barevně a exoticky. Chleba se odtrhoval od okraje ke středu a do každéhu kousku se nabral nějaké z pochutidel.
Na policejní stanici jsem se došel registrovat. Tu je třeba provést do 3 dnů od vstupu. Líní policisté se mě chtěli taktně zbavit s tím, že mám vše spáchat v hlavním městě Chartumu anebo dalším větším městě po cestě. Já jsem jim, řekl, že tam mou rychlstí dostanu až tak příští měsíc. Nakonec vše vzdali a přijali ode mě pasovou fotografi, kopii pasu a víza, a vyplněný formulář. Bylo zrovna poledne a všichni si odběli vyznat úctu velkému Aláhovy. Já jsem si mezitím dal jednu lekci arabštiny a pak už jenom vysolil 370 sudnáský pand (600 kč). I když mají v Súdánu bankomaty tak se z nich nedají vybrat peníze pomocí mezinárodních karet a tak je třeba dovézt tvrdou měnu nejlépe USA dolače. Ty se dají prodat u vexláku za 15 liber jeden. Já jsem měl infomaci, že registrace stojí kolem 40 dolarů a proto jsem si vyměnil padesátku. Libry si od té doby celkem pohoršili a tak mi nakonec polovina peněz zbyla. Za ně jsem pořídil 3G internet a zbytek mám na cukrovou vatu když už jsem na pouti.
Dobrodruh Adam a místňáci mi nakukali ať se nebřibližuji, natož tak koupu v Nilu, který je plný hladových krokodýlu. Měl jsem z toho bubáka jak sviňa. Šel jsem to náležitě omrknou a hlavně jsem se chtěl vykoupat. Blížil jsem se k pobřěží, když v tom jsem narazil na vodní kanal a pomalu se k němu přibližoval. Najednou vyletěl pták, kterého jsem vyplašil a on mě vyplašil tak, že jsem uskakoval jako by po mě skákal krokodýl.
Došel jsem k počátku kanálu, kde se do něj čerpala voda z Nilu. Doufal jsem, že tou trubkou se tam žadní krokodýly nedostanou a dal jsem mega koupačku. Přišli za mnou dva kluci a koukali na mě jako by jsem spadl z višně. Vylezl jsem na blízký kopec odkud byl výhled na celé široké okolí.
Vrátil jsem se ke kanálu a znovu schladil své spocené tělo. Najednou z vody vyskočila ryba a mlátila sebou o zem. Možná by mi splnila 3 přání, kdybych jí vrátil zpět do vody ale měl jsem hlad a tak jsem si jí chtěl udělat na ohni. Rybáři se vraceli ze svých chýši na břehu Nilu. Jeden se u mě zastavil a dali jsme se do řeči. Ryby prodáva do místní restaurace a za kilo dostane 10 súdánských liber. Zrovna měl uloveno desítku a tak si v ten den vydělal v přepočtu 150 kč. Přijel jeho kamrád na tuk-tuku a vzali mě zpátky do města.
Oběvil jsem se pro mě v nové části města. Bylo zrovna po západu slunce a velka skupina můžu se modlila o podál na koberci. Jen tak jsem tam postával a koukal všude kolem sebe jak so žije. Najednou se semnou dal do řěči Anvar. Velmi přátelsky mě přivítal v Súdánu. Usedli jsme ke stolu a představil mi své kamarády a strejdu. Ptal se mě, kde budu spát a já mu řekl, že nevím. Nabídl mi, že mi ukáže hotel, kde je sám ubytovaný a potom můžeme zajít na večeři a poznat se. Souhlasil jsem. Zatímco jsem se registroval na recepci hotelu, tak se Anvar najednou ztratil. Bylo to strašně divné. Přišlo mi, že jsem objetí nějakého triku a on dostane provizi, za to že mě dovlekl to konkrétního hotelu. Byl jsem totálně vyštavený z cesty do Súdánu a tak jsem to moc neřešil a nekompromisně si dal 20.
Po hodince jsem se probudil a uviděl Anvara na nádvoří hotelu. Pochopil jsem, že to bylo nějaké nedorozumění a zbytek večera jsme ztrávili klábosením. Anvarovi je 45, má dvě děti a pochází z hlavního města Chartúm. Je nejstarší ze 8 sourozenců. Když jeho otec umřel, tak musel přerušit studium střední školy a začít pomáhat mamince s pěčí od 2 bratry a 5 sester. Uměl velmi dobře anglicky, což se naučil na večerním kurzu s rodilým mluvčím. Jeho vyslovnost byla vtipná a velmi pobodná na akcent protagonisty z filmu Borat. Občas některé sloval zkomolil a tak jsem si nebyl jistý jestli říká, že jsem turista nebo terorista. Jednou za čas si do vložil mezi spodní ret a zubní patro hrstku núbíjského tabáku saup. Ten se tady místo kouření jaksi cucá. Mezi řečí si sem tam odplivnul slušnou kaluž. Živí se jako obchodník. Jednou za měsíc cestuje do Kahiry, kde nakupuje nejrůznější zboží, které dováží do Chartumu. Podle Anvara je snem každého Súdánce oženit se, a mít auto a dům, což je velmi drahé. Důvod mého plnovousu vtipně rozšířil o doměnku, že se bojím nechtat oholit břitvou súdánským holičem.
Anvara velmi zajímala sexuální politika v Česku. Řekl mi, že v Súdánu jsou muži velmi nadržení. Stáčí, aby se jich manželka dotkla blízko přirození a hned mají ostrou erekeci. Velikost sudánského pinďoura přirovnal k velikosti přirození osla a délku manifestoval svou paží. Pyšnil se svou obřízkou, kterou mu provedli v 5 letech a velmi se zajímal jaký je můj život s neobřezaného piňďoure až jsem měl pocit, že by ho chtěl ukázat. Podotknul, že v Súdánu mají velmi nehezký zvyk obřezávat ženské rodidla, což vláda zakázala ale i tak se tradičně na vesnicích stalé vykonává. Věřím, že s nadśazkou zmínil, že pokuď by se miloval se súdánskou slečnou, se kterou byl nebyl zezdaný a její bratr by je přistihl infagranti, tak by mu ho mohl uříznout mačetou.
Měl jsem představu, že Súdán je pouštní země a tak mě velmi překvapilo, že na jihu u hranic s Etiopií žijí lvy, žirafi, tygři, zebry nebo nosorožci. Rovněž přestují mnoho tropického ovoce jako banány, manga, guave, ananasy, pomeranče, avokáda ale i třeba jablka. Když se Súdán odtrhnul od Egypta a britského protektorátu, tak začali občanské války. V Súdánu jsou jak křestaně tak muslimové. Příčinou sporu však nebyl rozdíl v nábozenství avšak rozdíl v barvě pleti mezi černou a hnědou. Sůdánci hnědou kůži vnímají jako bílou a tak říkají, že se dělí na bílé a černé.
