V pokoji hotelu jsem se seznámil s Faridem. Ten mě ráno pozval na fazolovou snídani. Byl velmi nadšený, že se může o své jídlo s někým podělit. Žije ve své domě v Chártúmu. 3 krát se ženil a jednou rozvedl, takže teďka má dvě manželky. Každá žije v jednom patře jeho domu. Když není na obchodních cestách v Egyptě, tak s každou manželkou tráví dva dny na střídačku. Dohromady má 11 dětí. 6 kluků a 5 holek. Je mu 59 a v roce 1984 vystudoval pozemní stavitelství.
Je velmi hrdý Súdánec a hrdě mluví o své zemi. Jsme nejpohostinější země, všichni se usmívame, máme čistou vodu, vynikající jídlo a silné boje schopne lidi. Egypťany nemá vůbec v oblibě. Při našem rozhovoru je velmi pomlouval a kritizoval, že jídlo konzumují odděleně a nikoho k němu nepřizvou narozdíl od Súdánců. Těžko říci jestli je Súdán nejpohostinější zemí ale rozhodně se řadí na vrcholové příčky s Íránem a dalšími arabskými zeměmi jako je Kuvajt či Jordánsko.
Při snídani jsem se seznámil se Sámirem a Ahmedem, kteří mě pozvali na džus. Díky hojnosti tropického ovoce jsou tady ovocné džusy každodenní součástí života a džus bary jsou tady na každém rohu.
Oba jsou mladí inženíři, kteří se rovněž pro nedostatek práce živí dovozem zboží z Egypta. V Sůdánu není tolik továren, výrobky jsou méně kvalitní a celkově drahší. Dovozní daň na elektroniku je 50 procent a na auto dokonce 100. I tak se spousta Súdánců živí obchodem a pendlují mezi Egyptem a Súdánem. Došlo na řeč o súdnaském prezidentu Omaru Baširu, který je diktátorem u moci už 29 let. Říkali, že lidé s ním moc spokojení nejsou. Zažertovali, že zatím ještě neumřel ale možná příští rok by ho někdo mohl vystřídat.
Sámir je z města Karima ale vystudoval chemii na Súdánské universitě v Chártúm. Život je tam daleko modernější než na vesnicích. Není problém mít přítelkyni a sexovat ještě před svatbou. Na černém trhu se dá sehnat víno nebo třeba marihuana. Pokud však člověka s patřičnou substancí chytí, tak hrozí trest až 10 let vězení.
Kdysi ho to hodně lákalo do západního světa ale nedávno se vrátil ze Saudské Arábie, kde získal cenné životní zkušenosti a teď by chtěl žít v Súdánu. Přítelkyni teďka žádnou nemá. Až bude potřebovat partnerku pro život bude hledat tak, že rozhodí sítě mezi širokou rodinu a přátele v jeho rodném městě, což je podle něj snažší než někoho balit na slepo.
Na večer jsme se znovu sešli. Dali jsme kávu a pouliční čajmenky Chamisi a naskočili do tuk-tuku. Dojeli jsme v zálivu Nilu. Voda tam stojí několik měsíců a tak byla celá zelená z řas. Kluci do písku nakreslili mapu Súdánu s Nilem a poučili mě, že mají 6 vodních elektráren, které vyrábí elektřinu pro celý Súdán a přebytek se prodává do okolních zemí.
Potom, co jsme se vrátili, mě pozvali na večeři. Objednali smažené jehněčí maso. Útržek chleba se namočil do červené pálivé omáčky jménem satta pak se do něj nabral kousek masa. K tomu se přikusovala cibule pokapaná citrónem. To se střídalo s fazolema obohacené strouhaným sýrem. Během baštění jsme probali naše sny. Ahmed by se chtěl po založení rodiny, pořízení domů a aut, podívat do Malajsie. Samír by chtěl pokračovat v doktorském studiu. Jeho snem je být slavný chemický výzkumník.
Večeři jsme šli spláchnout čajem do blízké restaurace se střešní terasou a krásným výhledem na celou Wadi Halfu. Čaj s mlékem byl tak přeslazený, že chutnal jako kondenzované mléko, což mi připomnělo mé mlsání v mládí. V porovnání s Egyptem mě překvapilo, že Súdanci si se svými manželkami na večer rádi vyjdou na veřejnost. Je rovněž mnohem snažší vyfotit súdánskou ženu a celkově mám pocit, že se tady islám až zas tak moc nehrotí. Za těch pár dnu co tady jsem můžu říct, že Súdán je jedna z top zemí, co se pohostinosti týče a mám pocit, že jsem slušně přibral.
