Dal jsem si týden pauzu od cestování a strávil jsem ho na světovém shromáždění Rainbow. Je to hippies festival, letní tábor v přírodě, shromáždění všemožných umělců a muzikantů anebo setkání cestovatelů ze všech koutů světa? Pro mě je to od každého něco.
U vstupu vás jako nově příchozího přivítají a obejmou se slovy: Vítej doma, bratře!
Lidé spí v moderních stanech, v přístřešcích z celty, pod širákem, v karavanech anebo společně v indiánských typích.
Hlavní dění je vždy kolem hlavního ohně, kde se lidé schází, bubnují, tancují, cvičí, zpívají, povídají si anebo přináší dřevo na oheň.
Zdroj vody je vždy důležitý a pečlivě opatrovaný, aby se neznečistil.
Na Rainbow není nikdo povinen nic dělat a nikdo nikomu nedává příkazy. Vše je na bázi dobrovolnosti. Když člověk chce pomoct třeba v kuchyni, tak prostě přijde, umyje si ruce a pomáhá. Je to úplně super způsob na seznamovaní. Práce u povídání perfektně utíká. Jídlo se připravuje dvakrát denně.
Já jsem trávil většinu času v kuchyni, protože mě vaření moc baví. Když člověk dělá, co ho baví, tak to není práce, ale zábava anebo hra. Takže jsem si chodil do kuchyně vlastně hrát. Na fotce jsem vyráběl indické placky čapaty a moc jsem si to užíval.
Kuchaři, kteří připravují jídlo, v tom nejsou sami. Většinou mají úžasnou hudební podporu, která vytváří jedinečnou atmosféru.
Když je jídlo hotovo, tak se svolá tzv. food cirle. Všichni se shromáždí v kruhu a než se začne baštit, tak se zpívá a oslavuje. Je to moc krásný rituál.
No jo, ale jak se za to jídlo platí? Zdarma přece být nemůže. A přece je. Jídlo se dává zdarma. Nicméně se vybírají peníze do „kouzelného klobouku“ na bázi dobrovolných příspěvků. Někdo vhodí 100 euro, někdo 10, někdo pomáhá v kuchyni, někdo dělá třeba tantra workshop.
Získal jsem nového kamaráda. Připadal jsem si jako pirát, který má svého papouška akorát mi ještě chyběl námořnický hák a vypíchnuté oko. Byl jsem velmi zaskočen, že je tak přátelský, až pak jsem se dozvěděl, že je ochočený. Jednou ráno přiletěl do mého přístřešku a ujídal mi mou hliníkovou karimatku.
Několik dnů hodně pršelo a tak bylo potřeba udělat odvodnění. Nicholas se do toho pěkně opřel a aby si neušpinil oblečení, tak to vzal…
Potkal jsem se s Majou z Varšavy. Snědli jsme spolu večeři u které jsme se seznámili. Povídali jsme si o tom jak stopujeme. Měli jsme často stejné názory na různé věci. Byla mi tak podobná, až jsem tomu nemohl uvěřit. Byl jsem z toho úplně nadšený. Byla taky stejně šílená jako já. Celý večer se nám strašně fajn povídalo, až říká: Moc fajn se mi s tebou povídá, ale musím se jít vyčůrat. No já taky. Tak jsme se šli spolu vyčůrat.
Měli jsme promočené zadnice ze studené a mokré země. Šli jsme k ohni, abychom si je vysušili. Zkus, jak ho mám mokrý. Poprvé jsem se dotkl jejího krásného zadečku. U ohně se hrálo na bubny, didegeridoo a jiné hudební nástroje. Začalo pršet. Navrhl jsem, ať se vysvlečeme a tancujeme u ohně nazí. Souhlasila. Oba jsme se vysvlékli a začali tancovat. Celou jsem si ji prohlédl. Měla nádherné tělo a krásná pevná prsa. Vypadala jako bohyně, která tancuje v dešti. Kapky deště na ní usychaly v žáru ohně hned, jak na ni dopadly. Hudba byla najednou tak sensuální a rytmická. Užíval jsem si každou vteřinu. Pustil jsem se do pořádného tance, ale nemohl jsem z ní spustit oči. Tancovali jsme vedle sebe. Naše těla se o sebe něžně třela. Potom jsme se oblékli a šli jsme do české čajovny. Byla v týpí, kde nebylo moc místa. Sedla si přede mě a celou jsem jí objal. Byla už hodně unavená a tak jsme šli spát. Rozloučili jsme se něžným objetím, ona mi dala polibek na čelo a já ho opětoval. Yes! Vrátil jsem se ještě k ohni. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Zamiloval jsem se do ní. Šel jsem si lehnout do spacáku. Ještě než jsem usnul, tak jsem poslouchal mou oblíbenou hudbu. Cítil jsem se, jako bych létal. Ve svých oblíbených písničkách jsem najednou uslyšel hudební nástroje, které jsem nikdy předtím neslyšel a text písničky měl najednou hlubší význam. V těch momentech jsem byl bytostně šťastný.
Probudil jsem se s pocitem, že ji musím najít. Nevěděl jsem však, ve kterém stanu spí. Řekla mi, že má stan za kuchyní. Začal jsem je postupně obcházet a u každého jsem volal její jméno, ale nenašel jsem ji. Když jsem přišel do kuchyně na food cirle, tak jsem ji tam našel. Bylo to hezký pocit. Najedli jsme se spolu. Muzikanti v kuchyni se pěkně opřeli do bubnů a my jsme se pořádně roztancovali. Mezitím přestalo pršet a vylezlo sluníčko. Na tváře jsme si nechali nakreslit kresby. Maja měla květinky a já jsem byl válečník. Vícedenní deště udělaly kolem kuchyně pěkné bahniště. Když však svítilo sluníčko, tak už nebylo odkladu a jak Maja, tak i já jsme se vysvlékli do naha a začali řádit v bahně. Mazali jsme se bahnem a tancovali na hudbu. Několikrát jsem se rozběhl a sklouzl se jak po zadku, tak po hrudi. Potom jsme se šli umýt do rybníka. Po cestě jsme nabízeli lidem bahnité objetí. Nikdo se však nechtěl ušpinit a tak jsme jim jenom dělali ritualní čárku na čelo. V rybníce jsme se navzájem umyli a šli zpátky pěkně čistí.
Jaksi se ze mě stal strejda. Samuel a Anastazie z Polska mi jednoho dopoledne zkontrolovali veškerou mou výbavu.
Cesty na Rainbow byly pěkně bahnité.
