Ugrofinský národ je obklopen slovanskými a germánskými kmeny. Kde se tady poděl a proč je jeho řeč tak odlišná a kultura přece tak podobná svým sousedům? Je to země papriky, langošů a autobusů Ikarus, které se vyvážely i do USA.
Do Budapešti jsem dorazil v sobotu v noci. Kurdský kamioňák mě vyhodil na dálničním objezdu M0 a při rozloučení mi radši dal 10 euro, že většího blázna, který chce objet svět stopem ještě, neviděl.
Šel jsem do Budapešti a u prvního domu jsem zaklepal na dveře Žolta a Sylvie s prosbou o přespání. Přijali mě, na večeři mi dali kuře na leču s rýží a mé vyschlé hrdlo zvlhčil pivní mok. Silvie uměla trochu anglicky, zato já uměl čím dál tím lépe maďarsky, když na mě mluvil Žolt. Nakonec naši komunikaci rozlousknul google překladač.
V Budapešti byl festival, na kterém jsem zažil maďarský folklor.
Dvory domů v Budapešti jsou krásně izolované od ruchu ulice a rostou v nich krásné stromy.
Ženy jsou krásné v každé zemi na světe, což rozhodně platí i o Maďarkách.
Maďarský venkov je plný ovcí, hus, kachen a skotu.
Maďarské dráhy MÁV mají ve výbavě, jak staré, tak moderní vlaky.
Maďarská žena vychutnávající si typickou maďarskou dobrotu jménem langoš.
Maďarský vozový park v sobě ukrývá doslova veterány, jako je třeba stará dobrá Lada.
Delší dobu jsem stopoval na benzince za Budapeští směrem k Balatonu. Když jsem vešel dovnitř benzinky, tak ke mě přišel muž a beze slova mi dal do ruky 50ti dolarovou bankovku. Naprosto jsem strnul a udiveně koukal. Úplně zaskočený jsem ze sebe vybreptal: Na co, za co, jak to? Říká: Ty to budeš potřebovat. No dobře ale, kdo jsi a jak se jmenuješ? Jsem Pjotr z Kijeva. Dal jsem mu mou vizitku a řekl krátce o mém projektu. Víš, neumím moc anglicky ale moje žena, která je venku, ano. Tatjaně jsem ukázal itinerář a svezl se s jejich luxusním Volkswagenem Tuareg až k Balatonu. Po cestě jsem jí popsal celý můj projekt. Moc se jí to líbilo a byla z něj nadšená. Když jsme se loučili, tak mi i ona dala asi 20 euro a já ji objal. Přijeď to Kijeva, jsi zvaný. Zaplaval jsem si v Balatonu a zbytek večera jsem v ruce tisknul peníze, které mi dali, jako bych dostal své první kapesné v životě.
V Maďarsku mají velké chleby a krémy s přichutí papriky, guláše, pizzy anebo česneku.
Zlatokopové ještě nevymřeli. Tihle borci si koupili za pár kaček detektor kovu a po turistické sezóně hledají v plytkém Balatonském jezeře zlaté prsteny a vůbec všechno hodnotné, co tam turisti nechali.
Stopnul jsem pána, který řídí hotel u Balatonu. Moc se mu líbil můj projekt. Taky rád cestuje. Hlavně rád plachtí. Závodí se svou plachetnicí na Balatonu anebo plachtil z Nového Zélandu do Austrálie. Teď má rodinu a závazky, ale říkal, že za 10 let objede svět na plachetnici. Má krásný sen a moc mu přeji ať se mu splní.
Když jsem stopoval asi přes hodinu kousek od hranic s Chorvatskem, tak jsem si všiml vzkazovníku zezadu na dopravní znače, kde bylo napsáno: Stopovali jsme tady déle než 5 hodin. Hmm, to tady nebude žádný med, pomyslel jsem si. Já jsem nakonec chytl kamion po 3 hodinách.
