Do Vídně jsem přijel v neděli večer. Bylo už pozdě na cokoliv a tak jak jsem přespal na mém oblíbeném místě na Karlplatz, které se osvědčilo i za deště. Šel jsem spát o půlnoci ale moc jsem se nevyspal, protože jsem se probudil v 4 ráno a pak už jsem nemohl usnout. Byl jsem kousek od školy a tak jsem poslouchal, jak se dětí sbíhají první zářijový den.
Postával jsem na náměstí Stephanplatz. Když tu přišly dvě holky s otázkou, jestli jsem poutník. Hmm, jak se to vezme. Jsem stopařský poutník. Když jsem jim řekl, že hledám místo, kam složit hlavu, nabídly mi, že můžu přespat u nich. Byl jsem moc rád.
První večer mi Verena a Iza uvařily super večeři. Strávili jsme celý večer povídáním a seznamováním se. Druhý večer jsem na oplátku nakoupil jídlo a uvařil zase já. Moc jim to chutnalo, z čehož jsem měl velkou radost. Verena je úžasná osoba, se kterou jsem si užíval každou minutu přítomnosti.
Ize (Isabele) je 22 let. Vloni v létě šla 2 měsíce pouť z Francie do Santiago de Compostela. Na své cestě se hodně naučila. Byla i mým učitelem, před kterým smekám. Strávili jsme spolu večery povídáním u šálků čaje. Opravdu jsem koukal, jaké moudrosti mi předala holka, která je o 6 let mladší. Učila mě, jak mít sám sebe rád. Dodala mi kuráž a podpořila mou cestu. Jsem jí moc vděčný. Danke Iza.
Je to vždycky krásný pocit najít kousek Česka v zahraničí. Všimněte si perníkového srdce, které je koupené v Praze.
Když rytíři všech zemí zasedli u „kulatého“ stolu. 8 židlí symbolizuje 8 zemí, které přistoupily do EU v roce 2004.
V katolické organizaci Quo Vadis jsem se seznámil s Petrem ze Žiliny, který tam pracuje a ve Vídni už žije 15 let. Strávil jsem s ním skoro celý den povídáním si o tom, jak být svobodný, jak dělat, co mě baví a jak najít smysl života. Vysvětlil mi jaký je rozdíl mezi bludištěm a labyrintem. Bludiště má slepé uličky a nakonec ho člověk nějak projde a je na druhé straně. Labyrint (na obrázku) je jako celý život. Vede do cíle, akorát se občas kulička od cíle vzdaluje a pak zase přibližuje, ale nakonec dojde do cíle. Problém je, že spousta lidí je v bludišti nikoliv v labyrintu. Byl mým učitelem na mé cestě. Mimo jiné se se mnou podělil o svůj oběd, bábovku a když mi dával svou vizitku, přidal k ní i 10 euro bankovku. Moc Ti děkuji máš, u mě vstupenku na přednášku, podepsanou fotku z cest a e-book.
Po 5 úžasných dnech opouštím Vídeň a jdu pěšky na výpadovku na Bratislavu.
To se mi prostě stává. Jak jsem tak šel na benzinku na stopa tak jsem narazil na módní přehlídku pánů preclíků, chlebíků, rohlíků a housek. Vypadalo to jako by někdo ukradl pekaři auto, náklad vyhodil a auto prodal. Já jsem ovšem nepohrdnul a nabídl jsem si. Nebojte se, nechal jsem i ostatním hladovým stopařům, kteří půjdou kolem.
Z Vídně do Bratislavy mě vzal Miro. Dělá ve Vídni kelnera (číšníka). Už rok je teď v nové restauraci a je tam moc spokojený. Moc mu to přeji. Na noc se vrací domů a čas tráví se svou 9-letou dcerou a moc rád leží vedle své manželky. Kdysi taky stopoval, třeba do Prahy. Spal v Brně pod Špilasem a v Praze na Petříně pod širákem. Řekl, že kdyby měl tehdy možnosti anebo dneska neměl závazky tak by taky jel do světa stopem. Pracoval by 3 měsíce na rybářské lodi. Někam by dojel a za vydělané peníze by si válel pupek na pláži. Má kamaráda v Karibiku, který prodává pivo na pláži v baru. Otevřeno má první a druhý den. Třetí, čtvrtý, pátý, šestý a sedmý má zavřeno. Hádejte proč? No proč by pracoval, když za 2 dny vydělal peníze na celý týden. Díky ze svezení a super pokec.
