Ráno v 7.30 vstávám a vyrážím na cestu do 11 kilometrů vzdálené vesnice Piqeras. Mám dvě těžké tašky plné šalvěje. Obě nahazuji na ramena, baťoh na záda a vyrážím na cestu. Mám před sebou 4 kilometry do kopce a převýšení 250 metrů, takže mě čeká slušná makačka.
Po cestě ještě nabírám studánkovou vodu nataženou čerpadlem do kontejneru. Sluníčko začíná nabírat na síle a já pomalu stoupám do nebes. Ramena už mám, jak sešlapaný rýč a mega mě začínají bolet. Chci být, co nejdříve nahoře dokud nebude totální vedro, i tak začínám být slušně zpocený. Přicházím do jedné třetiny cesty, kde si ve stínu u stékajícího potoka, který příjemně chladí, dávám pauzu.
Ve stínu mi je dobře a představa v pokračování ve výšlapu je strašná. Najednou projíždí Albánci ve starém mercedesu. Mávnu na ně a oni mi zastavuji. Je to spása. Mám neskutečnou radost, že mě zbytek kopce vyvezou. Vyhazují mě v Lukově a já nevím v kolik pojede autobus a tak jdu na konec vesnice na stopa.
Ve stínu si sedám na patník a jsem rád, že jsem rád. Ani stopovat se mi nechce. Prostě jenom jsem. Koukám na projíždějící auta a přemlouvám se ke stopování. Najednou s ničeho nic jede autobus a já ho celý štěstí bez sebe zastavuji.
Ten mě za pár peněz převeze i z taškami do vedlejší vesnice a zastavuje mi přímo na jejím konci u hřbitova, kde bydlí moje spřátelená rodina Vallja ve své rodiném penzionu s restauraci zvaném Vila Panorama. Moc jsem se na ně těšil a oni neměli ani tucha, že přijedu. Bylo to takové malé překvapení.
Najednou jsem tam po roce zase byl a nemohl se nabažit překrásných výhledů na Jonské moře a kopečky protilehlého řeckého ostrova Korfu.
S Elsenem a Dritou jsem se seznámil v 2017, když jsem tam byl poprvé na Rainbow srazu, které jsem hledal a při hledání jsem narazil na ně. Rainbow totiž bylo v olivových hájích pod vesnicí a právě jeden z těchto olivových hájů vlastní Elsen.
Tomu jsem dal láhev rakije, kterou jsem dostal od kluků v Srbsku. Aniž bych to tušil, tak jsem si získal kamaráda na celý živoť, prostože Elsen má rakiji strašně moc rád.
Pozval mě tehdy do svého domu a já jsem je nakonec opravdu navštívil. Stejně tak jsem s nimi příjemně pobyl při návštěvě Albánie na podzim roku 2022.
Všichni mě přivítali s radostí a údivem. Strávil jsem s nimi celý zbytek dne a užíval jsem si, že jsem zase po roce v mém druhém domově, kde se cítím dobře a rád se tam vracím. Pan táta Elsen byl celý den k roztržení a zařizoval kupu věcí. Až nakonec večer dorazil a vydechl si. Přivítal mě a pak ubytoval na pokoji.
Turistická sezóna byla u svého konce ale i tak večer měli několik hostů a tak roztopili pec na pizzu voňavým olivovým dřevem a já si dal výbornou domácí pizzu. Cítil jsem obrovskou vděčnost a úlevu po tak náročné expedici. Howg.
