Ali mě probudil ráno kolem 7 a donesl mi na snídani sachary s čajem. Pro ukázku jeden vzal a vložil ho do čaje, aby nasál a změknul jako houba. Posnídali jsme spolu a pak mi přivedl ukázat jeho staršího syna. Ali mi nabídl, že mě zaveze na velbloudí trh. Jeho syn chtěl moc jet s námi však Ali jel hned potom přímo do práce
Pracuje jako zásobitel zboží. Ve skladu nakupuje nejrůznější jídlo, které potom rozváží na svém tuk-tuku do obchodů ve svém okolí. Vyjížděli jsme z jeho vesnice a já cítil jeho hrdost, že si veze na korbě zápaďáka. Na pár minut nás zastavily závory železničního přejezdu. Zaujalo mě, že závory stahuje manulaně člověk, který bydlí v malém domečku s celou rodinou hned vedle.
Před velbloudí burzou jsem se s Alím rozloučil a moc mu za všechno poděkoval. Rozlehlý dvůr byl plný velbloudů. Odhadem jich tam bylo aspoň 500. Začal jsem procházet trhem a pozorovat, jak to tam funguje. Z trhu jsem se svezl zpátky do města s klukama, kteří vypadali, že si z nudy došli na trh jenom zmlatit pár velbloudu.
Bylo slušné polední parno a já se vydal pěšky do blízské vesnice Dar El Salam. Bylo to až neuvěřitelné ale už po druhé jsem potkal kamaráda Saruata. Tak jako Ali se živí rozvážením zboží do obchodů. Řekl jsem, že chci ještě jendou navštívit Saleha. Naložil mě na tuk-tuk a jeli jsme.
Po cestě zastavil u stánku, kde chlápek prodával sladký chlazený nápoj jménem sobia. Bohužel jsem nebyl schopen zjistit z čeho se vyrábí. Ale tipnul bych, že z cukrové třtiny. Každopádně úžásně bodnul, protože bylo neuvěřitelné vedro.
Dorazili jsme do domu Saléha, který byl mile překvapen, že jsem v němu znovu zavítal. Tak jako předešlí den nás přijal do pokoje pro mužské návštěvy. Krátce na to byl čas oběda a znovu donesl bohaté občerstvení s tentokráte čertvě upečeným domácím chlebem. Byl ve tvaru bochníku připominající česky chleba, který jsem neviděl už věky. Celý štastný jsem na něj koukal a očuchal jeho čerstvost. Saléh se velmi divil jak obdivuji jejich chleba a řekl, že mi dá jeden na cestu.
Jakmile jsme všechno zdlábli, tak jsme naskočili na 2 tuk-tuky a vydali se na jejich pole, které byli mezi jejich domem a řekou Nil. Saruat po cestě zastavil, aby pozdravil jednoho z prodavačů. Řekl mu o mě a on vzal vychlazenou sklenici se spritem a podal mi ji.
Úzkými cestičkami mezi poli jsme se dopotáceli k vodnímu šroubu pohaněném krávou pro přečerpávaní vody z Nilu na zavlažování polí. Po cestě jsme potkali nějaké kamarády Saurata, kteří si u něj koupili pár sladkostí a mi turecký med. Pak jsme konečně dorazili k polím Sáleha, kde mi chtěl ukázat manga a banány. Bylo po sezoně a mangové stromy byli bez plodů.
Dale jsme dorazili banánovníkovým plantážím a prouzkoumali, jejich plody které byli ještě malé a teprve dozrávali. Po cestě zpátky jsme se zastavili u Salehova kamaráda. Jeho dům byl v těsné blízkosti Nilu a všude kolem bylo mnoho palmových stromů. Jeho mladším bratrem nechal natrhat datle a celé rozpalené ze slunce mi je daroval.
Mířili jsem na konec vesnice, když v tom jsme se ještě zastavili na krámě, kde mi Ali koupil chlazený mangový džus a čokoládu. Ti chlápíci byli tak nadšení, že jsem mou navštěvou rozvířil jejich všední dny selského života, že se až předhaněli v pohostinosti. Nakonec mě vyvezli na konce vesnice, kde jsme se srdečně rozloučili.
Hned vedle byl policejní čekpoint, kde mě odchytla policie a stopla mi minibus do Asuánu. Cesta byla z leva lemovaná železnicí a kopcemi na kterých se rozkládali nubíjské domečky. Z pravá byla cesta opsipaná palmami, malými políčky a podél vedla řekou Nil. Slunce pomalu zapadalo za obzor a z polí se nesl kouř s vůní spáleného palmového dřeva. Když se minibus zcela zaplnil, tak se stálo na zádi a dželo se za madlo připevněné na střeše.
Celý špinavý, spocený, smradlaví, zablácený a totálně šťastný jsem dojel do centra Asuánu. Prošel jsem kolem hlavní vlakového nádraží a pak nádherným trhem provoněným kořením, zabarvený oblečením a vyzdobený tropickým ovocem a zeleninou. Občas si muži posedávající u svých krámu odplivli až z toho na zemi byla slušná kaluž. Mašíroval jsem si to k súdanské ambasádě v jejíž blízkosti jsem chtěl přespat.
Po cestě mě oslovil Ašraf. Byl tmavé barvy, měl dredy a vypadal tak nějak jinak než ostatní egypťani. Byl první Nůbijec, kterého jsem potkal, z čehož jsem byl obrovský nadšený. Mluvil egyptskou arabštinou, choval se jako egypťan ale vypdal prostě afričtěji. Kromě egyptské arabsťiny mluvil i nubíjským jazykem, který je od arabštiny značně odlišný. Na to, že byl relativně mladý, tak měl už dvě ženy. Jednu z Rakouska a jednu Nubíjku.
Prve mi nabídl, že můžu přespat na jeho lodi za 80 egytspkých liber (240 kč). Řekl jsem mu, že na to nemám rozpočet a tak mi nabídl, že jednu noc můžu přespat zdarma. Sešla se celá místní tlupá kluku. Dva z nich byli prodejci hašiše a hned mi ho agilně nabízeli. Řekl jsem jim, že žádné (místní) peníze nemám, což v tu chvíli byla pravda. Tak nějak všude na světě funguje princip Robina Hooda. Pokud člověk má peníze, tak se ho lidé snaží obrat. Pokud však nemá žádné, tak jsou pohostiní a sdílí s ním, to co zrovna mají po ruce. Všichni jsme usedli na loď a začalo pokuřování hašiše. Jako vždy mě se semnou chtěli podělit ale namísto doušku piva jsem holt dostal prásk hašiše na přivítanou. Nakonec jsme se s klukama slušně zkouřil a poznal je tak bezprostředně.
Jeden z kluku byl Nůbijec a jmenoval se Aladin. Řekl mi, že nubíjci mají černou kůži a bíle srdce. Nubíe je politicky rozdělena mezi jižním Egyptem a severním Súdánem. Egypt a Sudán tvořil kdysi jednu zemi, které panoval král Faruk. Súdán se odtrhnul. Núbije a její rodiny se tím rozpůlila. Aladin se živí dovozem a prodejem nubíjských dřevěných šošek a dalších suvenírů ze severního Súdánu. Kluci mi prozradili, že do Asuánu jezdí hodně evropanek za pořádným sexem, protože jako černoši mají velkého piňďoura.
Jeden z kluků vzal ze stolu kovový hrnek a nabral si vodu z Nilu, kterou naslédně vypil. Koukal jsem na něj jako vyoráná myš. Vyděl mě, jak jsem z toho na pochybách a říká “ano my tady pijeme vodu přímo z řeky”. Tady je Nil jěště čistý. Moc se mi to líbílo a tak jsem si taky hned nabral a napil se s nimi. Byl jsem už totálně unavený a hladový. Jakmile se všichni kolem 2 hodiny ranní rozešli, tak jsem se nafutroval vším, co mi dali farmáři na cestu a ulehnul ke spánku.
