Ráno o sedmi dávám kontinentální raňajky obohacenou velký výběrem tropického ovoce. Skáčeme do minibusu, který nás veze na nedaleký Montserrate – posvátnou horou, která se tyčí nad bogotskou metropolí.
Město je už zase slušné zacpané a tak 12 km jedeme věky. Do toho ještě mistr řidič uvařil vodu v chladiči a tak čekáme dobrých 20 min než mu to zchladne a vodu dolije. Za odměnu čekáme na krásném místě, kde si připadám jako v džungli.
Na Monserrate vůbec nikdo není. Kupujeme si vodu házíme okouna na živou lamu. Do 3000 metrů nás na pohodu vyváží lanovka a my se najednou ocitáme na vrcholu odkud je výhled na celé město.
Vzduch je řidší, chladnější a čerstvější. Po vstupu do kostela je člověk očištěn, jak na duchu, tak na těle. Kostel je krásný, ale učitě to není tou stavbou ale energií celého místa.
Za kostelem je cesta, která veda skrze ulici lemovanou obchody se suvenýry pro turisty. Bez žádného útoku prodejců přicházíme na další silové místo, kde přichází stařešinové místně žijících kmenů uctívat matku zemi.
Po cestě zpátky se zastavujeme na čaj z listů z koky v místní reštice a pak se koukáme, co že mají v krámcích na prodej. Na věc přichází náramky z korálků a apod.
Jsem připraveny sestoupit zase dolů akorát čekáme delší chvíli ve frontě na naší prázdnou kabinku lanové dráhy. To však ještě nemáme ani nejmenší ponětí jaký je dole frmol. Kdy kolem 9 ráno jsme byli v podstatě první živáčci a když celou exkurzi máme šťastně za sebou, tak sledujeme frontu lidí, jak na banány u nás za komanče.
V nedaleké čtvrti La Candelaria do sebe nakládáme zaslouženy oběd, který je složen z místních pokrmů. Vše splachujeme nápojem zelené barvy z neznámého tropického ovoce.
Procházíme čtvrtí, která je ozdobena spoustou maleb na stěnách domů. Rovněž je všude spousta obchůdků se vším možným. Domy jsou staré a vše vypadá jako za dob koloniálních. Náš průvodce nás zasvěcuje do místního nápoje čiča (chicha). Jedná se o zkvašené drcené kukuřičné zrno s vodou a cukrem. Kyselé ksichty první odvážlivců, který nápoj vyzkoušeli mě úspěšné odradili.
Celodenní tour jsme úspěšně završili návštěvou české ambasády, kde rovněž sídlí czech trade a podporuje podnikatelský záměr mého klienta.Vše jistí pořádný hamburger a pivo na večeři. Když v tom netuším, že to nejlepší mě ještě čeká. Ve vstupní hale našeho hotelu jakýsi event. Na drinky a raut jsme samospádem přizváni.
Posilněn místní ohnivou vodou zvanou rum oslovuji vystupujícího zpěváka a kytaristu se žádostí zdalipak bych si mohl brnknout. Můj záměr je vítán zásahem vyšší mocí a já celý šťastný mám opět kytaru pod podpažní jamkou a brnkám jednu českou a jednu píseň ve španělštině.
To nevymyslíš. Prostě se to všechno děje a ty to můžeš jen s vděčností pozorovat. Haux haux…
