Posledním vlakem přijíždím z Blanska do Brna o půlnoci. Autobus na letiště do Vídně mi jede až ve dvě hodiny z Grandu. Je únorová noc a teplota je 0° a tak se zašívám do kebabu, kde si mě od minule pamatoval a hned mě poznal kebab guy Ibrahim z Egypta. Ten sleduje můj youtube kanál a je velký fanoušek.
Dělám nějakou práci na počítači a za 10 dvě zvedám kotvy, když v tom mě volá příroda rovnou na velkou stranu. Tento proces však není raz dva a tak mi teče čas a na autobusové nádraží musím běžet, co mi síly stačí. Dobíhám za 2 minuty 2 hodiny s jazykem na vestě a řidič Flix busu vyvolává posledního opozdilce. Hážu šipku do busíku a nabíráme vítr do plachet směr letiště.
Reflektuji a přemítám nad mým životem. Cítím, že se měním, že se ve mě něco uzavírá a nové otevírá. Cítím transformaci. Je to další velký milník v mém životě. Můj život se mi skládá ze všech střípků. Své letité zkušenosti dávám do kupy a je z toho moje nové místo – nová spolupráce – nová pracovní příležitost.
Tak jak jsem si kdysi připadal, že mé veškeré dary nejsou uplatněny na místě byznys analytika. Tak teď mám práci snů. Můj klient potřebuje filmaře, fotografa a dronaře, který s ním pojede natáčet do Kolumbie. Ne náhodou vládnu nejen jazyku anglickému ale i španělskému a dalším.
Na tuhle práci jsem se celá ta léta připravoval. Děkuji mým rodičům za dar života. Život miluji. Životu důvěřuji. Životu děkuji. Cesta na letiště je Boží jsem ve stavu Božského vědomí. Těším se na dokumentaci tohoto kolektivního zájezdu více než na Vánoce.
Rakouskou aerolinkou přelítáme do Curychu a tam nasedáme na velký letadlo, které nás za 10 hodinu přenese přes atlantský oceán na jihoamerický kontinent, kde se v životě budu nacházet vůbec poprvé. Sedalo mám u okénka a spolu-sedící mi je Klára z kolumbijského města Medellínu.
Oprašuji španělštinu, ve které s ní plynule komunikuji a z četných promluv během dlouhého letu jsem zasvěcen do kolumbijských reálií. Její dílo je tak dobré, že než naše letadlo dosedne na letišti, tak si připadám jako Kolumbijec.
Kolumbíjská metropole je tak dobře ucpaná jako umyvadlo špuntem, a tak se na několik kilometrů vzdálený hotel z letiště dostáváme až za hodinu.
Utahaní jako dětská káča se ubytováváme, uzemňujeme pivem, večeříme žampiónovou polévku, sprchujeme zpocená těla a uleháme do královských hotelových loží. Den svatého Valentýna přinesl věru četná dobrodružství. Howg.
