Na nic nejsem citově vázán

Kolem poledne nás Abdul probudil se snídaní do postele. Měli jsme chleba s falafelem, sýrem a k tomu slazený čaj s ovčím mlékem. Pokaždé, když jsme s Adamem potřebovali na záchod, tak nám Abdul řekl, abychom posečkali, než vyčistí cestu na záchod od všech potenciálně nezahalených žen.


S jeho maminkou jsem si překvapivě při seznámení potřepal pravicí.


Abdul má rodiné jméno Sharoni a je mu 22 let. Chodí s 18-tiletou přítelkyní, kterou by si chtěl do 5 let vzít. Bydlí s 12-tiletou sestrou Fatimou a rodiči v núbijské vesnici Karakar, které byla uměle vystavěna před 30 lety. V roce 1952 byla vybudována Asuánská přehrada, jejícž voda zaplavila spousty núbijských domovů a zničila tak núbijskou civilizaci v Egyptě.


Na oběd nám Abdulova máma připravila těstoviny se zeleninou. To jsme pak spláchli vychlazeným nápojem Sobia, který mi moc chutnal a tak jsem požádal o přídavek. Sobia se v Egyptě vyrábí z rýže, mléka, cukru, vanilky, skořice a kokosového mléka. Typicky se pije na ukončení denního půstu v měsíci ramadán. Abdul je horkokrevný mladík, se kterým nebylo vždycky lehké vyjít, ale protože jsme všichni stejní blázni, tak jsme si se sebou nakonec vždycky poradili.


Před západem slunce jsme vyrazili na procházku a průzkum vesnice. Domy jsou vystavěny v núbijském stylu. Všechny mají uprostřed dvůr, kde lidé tráví čas a kolem dokola jsou pokoje, ve kterých se spí, vaří a nebo umývá.


Celá vesnice byla postavena najednou. Působí velmi stroze a připomíná koncentrační tábor. Domy jsou nasázeny jeden vedle druhého. Mimo jiné jsme navštívili dům místního imáma, který měl stejný plnovous jako já. Imám Ahmed nás svým autem zavezl na benzínku za město.


Bylo pozdě večer a aut mnoho nejezdilo. Byl jsem moc rád, že jsem s Adamem, protože jsme si čekání na auto krátili povídáním o životě a jako dva blázni, kteří se rozhodli žít život jinak, než většina lidí, jsme si toho měli spoustu co říct. Řekl mi, že jeho domovem není Británie, ale jeho stan. Když spí ve stanu, tak je nejšťastnější na světě. Já to mám velmi podobně, akorát nemám stan. Shodli jsme se na tom, že nejsme na žádně místo nebo lidi emočně vázání a díky domu kočujeme světem a moc si to užíváme. Asi po hodině přijel kamión. Oslovil jsem řidiče, který byl velmi milý a jmenoval se Badaui, což v překladu znamená kočovník nebo beduín. Než jsem se ho stihl zeptat, tak nám nabídl, ať naskočíme.


Rozjeli jsme se a náhodně pustil mou oblíbenou egyptskou písničku od Amr Diab. Začal jsem tleskat a tancovat. Najednou jsme měli v kabině kamiónu velkou diskotéku. Jel s námi ještě Ahmed. Myslel jsem, že se střídají v řízení, ale ukázalo se, že je pouze závozník, který umývá kamión a vaří čaj. Cesta vedla asfaltovou pouští podél asuánské přehrady, která se rovněž nazývá jezero Nasser, což je příjmení prvního egyptského prezidenta. Takhle pozdě v noci občas v proti směru jelo auto, při kterém Badaui vypnul světla a zapnul modré blikače, což bylo velmi divné a potenciálně nebezpečné. Badaui se mě ptal proč mám plnovous, čímž jsme se dostali k tomu, že aktuálnímu egyptskému prezidentovi Sisimu se mužské plnovousy nelíbily a tak je zákonem zakázal. Jako cizinec mám naštěstí výjimku. Pro Badauiho byli všechni egyptští prezidenti diktátoři až na předešlého pana doktora Morsiho z Muslimského bratrstva, kterého Sisi svrhl pučem a teď by ho chtěl nechat popravit.


Badaui nás vyhodil na odpočívadle před odbočkou k cementárně, kam vezl topný olej. Adam je těžký zavislák na kávě, takže šel do motorestu poprosit o horkou vodu. Za chvíli se vrátil s tím, že nás obsluha zve na večeři. Měli jsme hnědý egyptský sýr, který je většinou starý několik let. Člověk má pocit, že už je totálně shnilý. Není to nic pro začátečníky. Adam to vzdal hned. Já dokážu sníst cokoliv, takže jsem si pochutnal. K tomu byl chleba a zajídali jsme to melounem. Všude kolem nás byla poušť a foukal silný vítr. Našli jsem kus potrubí, do kterého si Adam ustlal. Já jsem chtěl při usínání koukat na hvězdy, takže jsem se lehl vedle. Na hvězdy jsem nekoukal od té doby, co jsem opustil Sinaj a uvědomil si jak mi strašně chyběly a učinily mě strašně šťastným.