Makedonie je poslední stát byválé Jugoslávské federace, který jsem navštívil. Makedonská republika měla konflikt s Řeckem o svůj název. Historické území Makedonie se rozkládá na severu Řecka, na východě Bulharska a v Makedonii. Řecko si nárokuje její název a požadovalo Makedonskou republiku, aby našla jiný název pro svůj nový stát.
Za hranicemi mě Marko vyložil na benzince, kde mě po zeptání vzal pán až do Skopje. Měl hodně luxusní auto. Studoval ekonomiku v Bělehradě. Byl makedonský Albánec z Gostivaru. Má v Makedonii firmu na výstavbu silnic. Jeho dvě dcery studují v Německu a syn ve Skopje.
Do Skopje jsem přijel v sobotu pozdě večer. Toulal jsem se po staré turecké čtvrti. Kolem půlnoci jsem hledal místo na spaní.
U kavárny mě zastavil makedonský Albánec Iso a pozval mě na kafe. Kecali jsem asi do 2 do rána a pak mi ukázal, že můžu přespat v předsíni mešity.
Hned ráno jsem potkal Isa, který mě pozval na čaj. Nechal jsem se po chladné noci vyhřívat slunečními paprsky.
Iso kdysi jako mladý pracoval 4 roky v Německu a v 3 roky v Bratislavě. Vyprávěl mi, jak v obou zemích pobýval déle, než mohl, jak ho zavřeli do vězení a později deportovali do Makedonie. Hodně toho zažil, za což má můj respekt. Pověděl mi, že Albánce dělá bohatým mít hodně dětí, což je moc hezký pohled na věc.
Batoh jsem nechal v kavárně a začal šmejdit po turecké čtvrti. Celou jsem si ji prošel včetně bazaru.
Večer jsem došel na kopec nad historickou čtvrtí, odkud byl krásný výhled na celé Skopje. Pokoukal jsem a pěkně zatměl. Byl jsem unavený a šel brzo spát.
Ve Skopje jezdí londýnské dvoupatrové autobusy, což mě překvapilo.
Ráno jsem si dal poslední čaj, rozloučil se s Isem a vyrazil na stopa. Na okraj Skopje jsem dorazil odpoledne. Po delší době jsem stopnul 2 Bulhary, kteří mě vzali do Negotina, ale ještě předtím jsme se asi hodinu zdrželi v Titově železárně. Než jsme dojeli do Negotina, byla už tma. Zkoušel jsem stopovat na dánici, ale marně. Byla pěkná zima a necítil jsem se nejlíp. Všiml jsem si, že kousek dál na dálnici najíždějí auta. Jak jsem tam přišel, tak jsem stopl první auto.
Byla to tlupa němckých horolezců. Dal jsem s nimi fajnou veču, na kterou mě pozval Wolfgang. Žije v Hamburku, ale mamča je Češka z Ostravy.
Večírek první noci s ruskými horolezci.
V Igorově domě jsem měl svůj pokoj, kde jsem si dal po dlouhé době luxusní teplou sprchu. První den jsem posnídal makedonský chleba ve tvaru tyčinky, posypaný sezamovými semínky s marmeládou, nutelou a medem. Svítilo sluníčko, takže jsem se hezky slunil. Celý den jsem prochápal v hameku, zavešeném na stromě. Taky jsem udělal ohniště a připravil dřevo na oheň.
Chtěl jsem jít horolézt, ale byl jsem hodně unavený z cesty a tak jsem další den odpočíval. Večer jsem si uvařil večeři.
Po večeři jsem udělal oheň a brnkal si na kytaru. Kolem půlnoci se ke mě připojili ostatní, když přišli z vinného sklípku.
Tlupa německých horolezců. Igor (v brýlích) je původem Rus, který vyrostl v Kazachstánu a vystudoval v Moskvě, nyní žije v Německu a učí horolezectví na lezecké stěně. Jeho vize je vybudovat lezecké prostředí v Makedonii a tak koupil dům, kde chce jednou žít a jezdí tam vrtat nové lezecké cesty v okolních skalách.
Makedonský venkov ve vesnici Demir Kapija.
