Žít v Dahabu je žití mého vysněného života

Nedávno jsem si uvědomil, že v Dahabu žiji svůj vysněný život. Usadil jsem se tady, protože chci zpracovat a publikovat veškeré moje záběry a fotky, které jsem doteď na mé cestě kolem světa stopem udělal, než pojedu dále kolem Afriky. Také abych si odpočinul a uzdravil své tělo, protože jsem si z Indonésie dovezl infekci v chodidle a celkovou únavu z intenzivního cestování. V neposlední řadě se mi pokazil počítač a tak jsem ho musel nechat poslat do Česka na opravu.


Pronajal jsem si malou garsonku, která mi bohatě stačí. Je na ranči mezi více domy s krásným dvorem, borovicemi, slepicemi, kachnami a holuby. Ranč je v centru města, takže to mám blízko všude jak na pláž, tak na trh a do obchodů.


Mám krásnou malou koupelnu. Každé ráno, když se probudím, tak jdu nejprve do koupelny, kde dělám ranní očistu. Oškrabu si jazyk, vypláchnu si nos slanou vodou, prostor mezi zuby si vyčistím páratkem, ústa si vypláchnu kokosovým olejem a nakonec si zuby umyju pastou smíchanou ze sody na vaření a kokosového oleje. Na záchodě sedím v dřepu, abych přirozeně čural a kakal. Místo toaletního papíru si zadek vyplachuji vodou z hadice.


V kuchyni si každý den připravuji čerstvé zdravé jídlo z rostlin. Po ranní očistě piji hodně vody s citrónem, abych detoxikoval organismus.


Za domem mám malou zahradu, kde mám soukromí. Tady rád jím snídani, čtu si knihy, chytám sluneční paprsky nebo relaxuji. Každé ráno tady cvičím jogu.


Potom se jdu vykoupat do moře. Byl to vždycky můj sen každý den se koupat v moři. Je to pro mě přírodní sprcha. Znovu si vyčistím můj nos ve slané vodě. Nikdy se po koupáni nesprchuji. Uschnu a sůl zůstane na pokožce a ve vlasech, což je jako přírodní kosmetika. Po koupání se chvíli sluním, abych získal vitamín D a aby mi sluneční paprsky vždycky dodaly energii na celý den. Potom se vrátím domů a dám si snídani. Jím pomalu a každé sousto dlouho žvýkám, čímž se najím z menší porce.


Během dne dělám mnoho věcí. Nejdůležitější pro mě je tvořit. Stříhám videa nebo píši blog. Když jsem poslal počítač do Česka, tak jsem si uvědomil, jak je to pro mě důležité. Dělal jsem mnoho věcí, ale nic nenaplnilo mé srdce tak, jako tvorba. Proto jsem se naučil psát můj blog na chytrém telefonu, což byla výzva, ale jsem zase šťastný a naplněný v srdci.


Když netvořím, tak dělám všechno možné. Jdu si koupit čerstvou zeleninu a ovoce na trh, což úplně miluji. Je to tak osobní, když nakupujete od prodejce – narozdíl od supermarketu. Vždycky mi dá ochutnat jahodu, datli nebo banán, než si je koupím. Musím vyjednávat cenu, což je strašná sranda. Občas spolu pijeme čaj a povídame tak dobře, jak dobrá je moje arabština. Když nemám dostatek peněz, tak mi ty věci dá s tím, že mu dám zbytek peněz příště. Dále objevuji nové obchody s oleji, bylinami, kořením, jídlem a vždycky se naučím něco nového. Objevuji nové části města a vždycky někoho potkám, koho pozvu k sobě domů, zakouříme si spolu hašiš, nebo jenom pokecáme a poznáme se. V Dahabu kromě místních beduínů a Egypťanů žijí lidé z celého světa, kteří tady přichází za potápěním, sluncem nebo vysněným životem. To vytváří mezinárodní komunity lidí, které je vždy zajímavé potkat.


Moc rád chodím na pláž, kde si čtu knihy, píši blog nebo jenom pozoruji moře a poslouchám vlny. Je to tak uklidňující a dělá to mou duši šťastnou. Taky jsem se začal učit arabsky každý den, což byl můj sen. Je to velká výzva, protože je to úplně jiný jazyk, než jazyky evropské, které jsem se doteď učil. Zato mě to obrovsky baví a je to prostě boží.


Jsem moc rád, že mám stůl na počítač, kde někdy sedím celé hodiny, když stříhám video nebo píši blog. K tomu má dvojitou postel, i když jsem začal spát, sedět a jíst na zemi, protože si myslím, že je to zdravější a připomíná mi to můj čas v Íránu. Dávám si pozor, abych nepracoval příliš a raději jdu spát dříve, abych se pořadně vyspal do dalšího krásného dne.


Sousedi mají dva fajne pejsky, se kterýma si pořád hrajeme. Často mě chodí navštěvovat, abych je pohladil. Začal jsem tady zase držet půst jednou za týden, což mi dodává harmonii. Žiji tady jednoduchý život. Chodím bez bot, což mi pomohlo zbavit se plísní na chodidlech, je to zdravé pro fyziologii těla a jsem spojený se zemí. Celý den nosím jedno tričko a tepláky, ve kterých i spím. Jednou za čas je vyperu v ruce a nosím znovu. Nájemné je 1000 EGP za měsíc. Jsem tady tak šťastný. Dahab je mým domovem!