Poslední den v prérii

Ráno si přivstáváme dříve a chceme vyrazit bez snídaně. Nakonec nám paní domácí přinesla na talířích tropické ovoce a oříšky. Vše do sebe hodíme a jedeme.

Opět potřebujeme překročit řeku, což se mám daří s pomocí člunu. Na druhém břehu nás tentokráte čeká jedno auto, které naplníme a zbytek skáčeme na korbu.

Přijíždíme na pozemek firmy My Trees zvaný Little Bohemia. Hledáme místo, kde zasadíme strom. Já mám mezitím za úkol natočit s pomocí dronu celý pozemek. Letím do vzdálenosti 4 km, když v tom dron hlásí, že se musím vrátit, aby zvládnul doletět zpátky než se vybije baterka.

Modlím se, aby dron doletěl. Ten je však ode mně asi půl kilometru zahajuje automaticky přistání. Nedá se nic udělat. Dron je ve výšce 120 m a tak jej aspoň nasměrovávám, aby přistál v písečném pruhu namísto savany s vysokou trávou.

S Juanem, který naší výpravu doprovázel, skáčeme na motorku a jedeme dron hledat. Je tak vybitý, že ani nemůže vydávat nouzové pípaní pro snadnější nalezení. Dron nakonec nacházíme a mi padá kámen ze srdce.

Stomeček je mezitím zasazen a my ještě naciťujeme a prozkoumáváme místo, kde bude v časech budoucích vznikat komunita. Máme hotovo a vracíme se zpět na ranč. Je zase pořádné vedro. Někteří jdou přímo do řeky a někteří si dávají pozdní snídani a posléze jdou do řeky.

Po obědě v době největšího vedra si dáváme siestu a užíváme si poslední volné odpoledne. Na spáleniny nám paní domácí Mafe nařezala aloe vera.

Po 16 hodině, když opadlo největší vedro se i já vydávám k řece, kde si užívám poslední koupačku v Boží řece. Sluníčko jako všude jinde v tropech zapadá za obzor a stmívá se kolem 18 hodiny. Děkuji s vděčností, že jsem se do těchto míst dostal z bezpečí chladné řeky Mesetas.

Po poslední výborné večeři se shromažďujeme v kruhu kolem ohně. Tento večer poprvé za 4 dny je příjemná noc s lehkým vánkem a člověk poprvé není pořád zpocený a ulepený. V kruhu sdílíme naše prožitky. Nakonec máme karaoke noc a zpěvem celý nás pobyt slavíme a uzavíráme. Aho!