Kuvajt byla první arabská země, kterou jsem navštívil a zažil neskutečnou pohostinnost Kuvajťanů.
Do Kuvajtu jsem připlul lodí z Íránu.
První 3 noci jsem kempoval na pláži kousek od Kuvajt City.
V mešitě jsem se seznámil s Kuvajťanem, který mě pozval na piknik.
Na žhavých uhlících se neustéle přihřívá čaj a arabská káva s kardamonem.
Poprvé jsem zkusil jíst jídlo rukou a navíc pravou, protože v muslimských zemích je zvykem vše dělat pravicí.
Průměrná kuvajtská rodina má kolem 5 dětí.
V Kuvajtu jsou i ty nejmenší mešity útulné a hlavně klimatizované.
Po cestě do Kuvajt City.
Rybičky jsem nakrmil chlebem, ale i tak mi ožíraly chodidla.
Vlevo korunní princ Nawaf al-Ahmad as-Sabah a napravo současný kuvajtský emír Sabah al-Ahmad as-Sabah.
V organizaci Islamic Presentation Committee jsem dostal korán v angličtině.
Můj kamarád Ghanem, kterého jsem našel přes couchsurfing, mě nemohl ubytovat doma a tak mi zaplatil hotel.
Výhled na Kuvajt ze střešní restaurace.
Kuvajtské národní jídlo gabut.
Ghanem mě jednou vyzvednul ve tradičním kuvajtské obleku dišdaša a já se nestačil divit, jak šaty dělají člověka.
Typická kuvajtská snídaně.
Ghanem obejdnal fatayer – maso nebo ryba zapečená v chlebu.
V květnu i v pozdním odpoledni bylo slušné vedro.
Nákupní cetrum al-Khout na jihu Kuvajtu.
Poprvé jsem vyzkoušel čerstvé nadojené velbloudí mléko u kuvajtských beduínů v poušti Wafra.
Bombou zničená šiítská mešita Imáma Sadika.
V tradičním arabském obleku zvaný dišdaše s kamarádem Isou, který mi ho věnoval a navíc mi koupil letenku do Jordánska.
V dýmkárně v Kuvajt City.
