Nejsem moc kavárenský typ a kávu piji výjimečně. Do této kavárny mě však zatáhl hlas mého srdce a nikdy toho nebudu litovat.
Každý den v Dahabu jsem se chodil koupat a procházel kolem Ajmanovy kavárny. Vždy jsem ho pozdravil a měl z něho dobrý pocit. K němu do kavárny jsem však zavítal až předposlední den před odjezdem.
Ajman vyrostl v Káhiře. Do Dahabu se nastěhoval v roce 1980 hned den poté, co Izrael vrátil Sinajský poloostrov Egyptu. V Káhiře má ženu a dvě děti, které ho jezdí často navštěvovat a v létě tam tráví celé prázdniny.
Když jsem poprvé vešel do Ajmanovy kavárny, byl jsem totálně okouzlen každým detailem.
V malé kuchyňce Ajman připravuje veškeré nápoje.
V těchto teplých dnech mě Ajman pohostil chlazeným nápojem z červeného ibišku (v arabštině karkadi), který typicky roste na sinajských pláních.
Ajmanův otec byl malíř, jeho tvorbu vystavuje v své kavárně. Když mi popisoval, jak jeho otec maloval, tak mi z toho běhal mráz po zádech.
V místnosti za barem má Ajman naprosto úžasnou dílnu. Nemá mnoho peněz, ale bohatství, které má v hlavě, je nevyčíslitelné. Rád recykluje nepotřebné staré věci a vynalézá z nich věci nové. Svýma rukama dokáže vyrobit snad úplně všechno a je tak připraven na nejhorší časy.
Ajman má dva bratry. Jeden žije v Německu a druhý v Saúdské Arábii. On však říká, že by rodný Egypt nikdy neopustil.
Veškeré malby na stěnách stěnách si Ajman kreslil sám. Do budoucna hodlá svou kavárnu rozšířit o kuchyň, aby mohl lidi pohostit jídlem.
Ukazál jsem Ajmanovi mé fotografie a on si vybral právě tento západ slunce v jeho rodné Káhiře, který nechá vytisknout a pověsí jej ve své kavárně na stěnu. S obrovskou láskou jsem mu fotografii daroval <3
Sdělil jsem Ajmanovi své plány na objetí Afriky. On veděl mnoho o východní Africe a vyprávěl mi neskutečné věci, které chci sám prozkoumat v zemích jako Sudán, Eritrea, Džibustko a Somaliland.
