Vysněná a dobře placená kariéra informatika mě bohužel přestala naplňovat. Přemýšlel jsem tehdy, jestli se mám nechat utrápit černou dírou v mém srdci, nebo opustit zlatou klec. Byl to souboj mysli a srdce. Mysl měla strach. Chtěla bezpečí a jistotu. Srdce chtělo lásku a svobodu. V těchto momentech, kdy deprese střídala splín a úzkost, jsem si uvědomil, že nic horšího na světě než umřít, se mi nemůže stát, ale jestli se to má jednou stát, tak dnes to rozhodně nebude. Udělal jsem těžké rozhodnutí, abych měl lehký život. Odešel jsem z práce, ukončil dlouholetý vztah s přítelkyní a vyrazil do světa čelit mým největším strachům. Vyrazil jsem na vlastní cestu životem. Vyrazil jsem na cestu za svobodou…
Na podzim roku 2014 jsem se vypravil na cestu kolem světa stopem. Když jsem v říjnu projížděl jihem Albánie, čekal jsem na auto, které bych mohl stopnout. Když zrovna žádné nejelo, tak jsem koukal po okolí a sehnul se k nějakému malému keři pro mě neznámé byliny a utrhnul jeden její lísteček. Přivoněl jsem k němu. Neměl jsem tehdy ani nejmenší tušení, co je to za exotickou bylinku, protože přírodopis mě na základní škole vůbec nebavil. Vzdáleně mi to připomínalo mátu. Lísek jsem si dal intuitivně do úst, cucal jej a užíval si tuto neznámou chuť
O tři roky později v roce 2017 jsem se na podzim do Albánie vrátil. Přijel jsem tam stopem na shromáždění rainbow, kde jsme si se stejně naladěnými lidmi vařili na ohni, hráli na kytaru a koupali se v moři. Tehdy mi jeden kamarád řekl, že to je šalvěj a roste tady všude po kopcích. Jedno odpoledne jsem si tedy udělal procházku a natrhal si lístky šalvěje. Při pohybu po kopcích jsem se tam seznámil v jednom olivovém háji s jednou místní albánskou rodinou, která sklízela olivy. Sblížili jsme se a byl jsem k ním pozván na návštěvu. Během zimních večerů jsem si doma ze šalvěje dělal nejen známý odvar z babského ucha, ale lístky jsem zapaloval nad svíčkou a vykuřoval s ní můj pokoj.
Do Albánie jsem se znovu vrátil letecky na shromáždění Rainbow na podzim roku 2022. Tehdy mě napadlo nasbíranou bylinku svázat. V malém obchůdku ve vesnici jsem si koupil obyčejnou nit, kterou tam měli a pustil se do toho. Usušené šalvěje jsem si tehdy dovezl asi jedno kilo. Svazky jsem nařezal na menší a nabídl je na prodej na různých akcích. Nestačil jsem se divit, jaký byl o šalvěj zájem.
V následujícím roce 2023 jsem vyrazil s pracovním záměrem dovézt alespoň 10 kg a shromáždění navštívit pouze ve dnech odpočinku. Po velkém průzkumu jsem zjistil, že tento druh šalvěje se jmenuje šalvěj řecká (Salvia Fruticosa). Pro velký zájem jsem do Albánie na podzim roku 2024 vyrazil autem a podařilo se mi vyrobit a dovézt 50 kg svazků šalvěje. Když jsem v 15 letech nastoupil na střední průmyslovou školu elektrotechnickou do Ostravy, dostal jsem pocit, že chci něco vynalézt. Tímto oborem činnosti jsem nejen tento pocit naplnil, ale rovněž jsem uplatnil moje vlohy cestovatele, šamana, sběrače a manuální zručnost. Tuto činnost dnes nevnímám pouze jako mou práci, ale jako poslání. Vše dělám s velkou láskou v srdci. Je to pro mě Boží milost.
Naši předci, žijící v našich krajích, sbírali bylinky, jako je pelyněk apod., které házeli na kamna nebo na rozžhavené uhlíky a to nejen 13. prosince na svátek svaté Lucie. Používali je při různých ceremoniích, na aromaterapii nebo na zpříjemnění chvíle a dosažení úlevy od všeho zlého. Šalvěj lékařská roste na našich zahrádkách. Slunce u nás však nedosahuje takové síly, jako u subtropických břehů Jonského moře v jižní Albánii, kde se navíc bylinka vyskytuje přirozeně a roste tam divoce.
Kde se o mě mluví
Celý svůj životní příběh nyní sepisuji do životopisné knihy Cesta za svobodou, která se v pravý čas dočká svého vydání a bude k zakoupení jak na mém e-shopu, tak ve vybraných knihkupectvích.