Navečer jsem dojel do části Gízy, kde jsou pyramidy. Měl jsem jasnou misi. Vylézt v noci na pyramidu. Obešel jsem celý areál a přešel několik zdí, abych se dostal do pouště, kde je neosvětlený plot. Batoh jsem schoval a vyrazil k plotu. Nejprve šlo všechno hladce. Byla tma a byla písečná bouře, takže bylo špatně vidět i na malou vzdálenost. Když jsem se blížil k plotu, tak jsem na poslední chvíli uslyšel projíždějící jezdce na koních. Otočil jsem se a rychle utíkal a pak rychle zalehnul, aby mě nezpozorovali. Byl jsem zadýchaný a srdce bilo jako o závod. Poslouchal jsem projíždějící jezdce, jak se v arabštině hecují. Skrčený jsem přes rameno pozoroval majestátní pyramidy, které jako jediné byly v bouři vidět. Do toho se ozývala totálně nahlas egyptská hudba z nedaleké svatby. Připadal jsem si jako Indiana Jones ve filmu Poslední křížová výprava.
Čekal jsem, až se vyčistí vzduch a vtom jsem uviděl, jak ochranka se světlem obchází oplocení. Do toho občas kolem plotu projelo auto. Byl jsem velice překvapen, protože pyramidy byly hlídané více, než jsem čekal. Kdybych byl svižný, tak bych se na ni v klidu dostal, ale téměř jistě by mě chytili. Občas lidi, co to udělají, deportují, nasolí jim mastnou pokutu nebo je na chvíli zavřou. Hodinu jsem v hlavě řešil, jestli mi to za to stojí. Zvolil jsem raději ústup, abych měl později hladký přesun do Súdánu. Nechci svou africkou expedici posrat hned na začátku, když už jsem kvůli ní a súdánského víza vyhodil pas v Kataru a přicestoval do Egypta bez něj. Navíc nevlastní vinou budu v Africe ve vězení ještě spoustykrát.
Vrátil jsem se k batohu a usínal při pohledu na stavby faraónů. Ráno jsem si dal trek přes poušt a celou dobu upíral zrak na ně. Dělil mě mě od nich absurdní plot. Tak absurdní jako berlínská zeď nebo zeď mezi Izraelem a Palestinou. Já jsem však cítíl svobodu, protože moje mysl nemá (téměř) žádné hranice.
Došel jsem na stopa na konec Gízy a stál ve směru do oázy Fajum. Na tříproudé dálnici projížděla spousta minibusů a taxíků a já nestačil vytahovat a schovávat můj stopařský prst. Šel jsem o kus dál, kde postával v super starém naklaďaku Hosny. Jel přímo do Fajum. Vypadal jako typycký egyptský bubák, ale srdce měl ze zlata. Klasicky se mě vyptal, jestli jsem ženatý, kolik mi je roků, kde jsem se naučil arabsky a ukázal mi fotky svých 3 dětí. Po cestě mi koupil kolu a brambůrky a cesta utekla jako voda.
