Budíka mám nastaveného na 7 hodinu raní. Ten vůbec neslyším, ale vstávám sám od sebe kolem 7.30. Já určitě nejsem žádné ranní ptáče. Vyrazit však takhle časně ráno je praktické, protože je ještě příjemné chladno.
Je tak chladno, že vycházím v mikině. Tu však krátce na to svlékám, protože z po za hory vychází sluníčko, které však prozatím není vůbec ostré. 5,5 kilometrová cesta zabrala asi hodinu a půl cesty. Cesta je vyznačená červenou značkou i přesto všechno však občas sejdu z cesty, protože cest je od místní krav prošlapaných více.
Nejhorší je konec cesty těsně před vstupem na pláž. Člověk se musí dostat přes džungli. Proplétal jsem se cestou trnitou, kterou nešlo vůbec projít a dokonce jsem se na chvíli ztratil, takže jsem ani nevěděl, jak se dostat zpět. Chytl jsem nerva s tím, že nato seru a jdu zpátky.
Pak jsem nakonec cestu našel a najednou se objevil ve vstupu na kouzelnou pláž. Koukal jsem na ten úžasný pohled a hned kolem jsem viděl to pro, co jsem si přišel a tou byla kouzelná, mocná a mou milovaná šalvěj.
Sundal jsem baťoh, vytáhl plátěnou ikea tašku a začal se sběrem. Šalvěje bylo všude kolem mě více, než bych minule zaregistroval. Sbíral jsem a sbíral celý naplněný a šťastný.
Sluníčko nabíralo na síle a já jsem po 4 hodinách měl plnou tašku, žízeň, že bych vypil mrtvému oko a byl jsem zpocený jako vrata od chlíva.
Pro ten den jsem to šťastně odpískal a sešel dolů na pláž. Mezitím přijeli na pláž turisti na lodi z nedalekého města Saranda. Šel jsem tedy na její opačný konec, kde jsem věděl, že bude fajn stín. Tam jsem se utábořil a dopřál si zaslouženou koupačku v moři.
Voda byla lehce studená a příjemně mé tělo po delší chvíli zchladila. Dal jsem si něco na zub a pak jsem hodil záda. Po hodině spánku a válení jsem se pustil do vázání šalvěje. To jsem dělal prakticky až do západu slunce a pak po pracovně nabitém dni mě zastavilo šero.
Nasbíral jsem dřevo a s pomocí svíčky jsem rozdělal oheň. Na ohni jsem si uvařil v konvici vajíčka na tvrdo a ty jsem měl se sýrem a chlebem namazaným máslem. Měl jsem tak omezené množství vody, že jsem si ani nemohl udělat čaj ze šalvěje.
V dálce jsem koukal na osvětlené břehy města Borsh. Ty však v žádném případě nepokazily oblohu plnou hvězd a mořský koncert k tomu mě odvedl do jiného stavu mysli.
