Chorvatsko

Chorvatsko je nejmladší stát Evropské unie. Připojil se v loňském roce. Je známo svým pobřežím plné pláží, hotelů a restaurací. Já jsem ho však poznal trochu jinak.


V Záhřebu jezdí jak staré, tak moderní tramvaje. Ve vozovém parku mají také tramvaje vyrobené v ČKD Praha.


Na hlavním Náměstí bána Jelačiće byl 100% Zagorsko festival, který nabízel produkty a hudbu z tohoto chorvatského regionu.


Fontána Mandruševač na náměstí. Lidé se v ní běžně koupou, jako tento muž, který tam samou radostí ze Zagorské hudby skočil.


I já jsem ji vykoušel. Voda byla už trochu chladná, ale i tak se dá psát blog. Protože mě někdo udal, tak přišel policista a opsal si údaje z mé občanky.


Jak můžete vidět, chorvatské ženy jsou krásné.


3 noci jsem strávil v doupěti Tamary, Nikoliny a Ivany. Udělal jsem pro ně něco na zub. Nejvíce jim chutnal indický chleba čapati.


Mají souseda Matta ze Spojených států, který hraje za záhřebský hokejový klub Medveščak. Jsou jeho velké fanynky a vždycky se s ním chtěly potkat, ale styděly se. Tak jsem šel zaklepat na jeho dveře a pozval jsem ho na skleničku k holkám. Holky byly úplně nadšené a jak odešel, tak mě samou radostí objímaly, protože to byl jejich sen, který jsem jim splnil, za což jsem moc rád.


Výhled z posledního patra jejich paneláku na noční Záhřeb. V dálce je vidět katedrála, která je největší budovou Chorvatska.


Jak se sluší a patří, tak jsme v sobotu večer zašli zapařit do klubu.


Moc si nepamatuji, co jsme tady dělali, ale tuším, že jsme pozorovali hvězdy.


V neděli odpoledne jsme šli na hokejový zápas. Chorvatsko má jeden profesionální hokejový klub, který se účastní Kontinentální hokejové ligy.


Paní prodává typické produkty podzimní sklizně trhu na Britském náměstí v Záhřebu.


Na některých křižovatkách v Záhřebu řídí provoz muži v bílém.


Pouliční umělec měl s sebou celou psí rodinku.


Šel jsem se zeptat do McDonaldu, jestli můžu pracovat za jídlo, protože stopuji kolem světa. Manažerka se na mě usmála a řekla, že nemají místo, ale pak říká, co si dám. Řekl jsem: cokoliv máte. Myslel jsem, že mi dá nějaké staré hranolky na vyhození a ona mi dala komplet menu. Nestačil jsem koukat. Jak jsem dojedl, tak mi ještě přinesla zmrzlinu, což mi úplně vyrazilo dech.


Přišel jsem na konec Záhřebu v úterý odpoledne. Stopl jsem jedno auto, které mě vzalo asi 4 kilometry. Poté se mi ale vůbec nedařilo a po 4 hodinách se začalo stmívat. Tak jsem to vzdal a přespal u cesty.


Další den jsem začal stopovat hned ráno a po chvíli jsem jel. Stopnul jsem tři auta a jeden kamion a ujel jsem 400 kilometrů do Sarajeva jako nic. A o tom stopování je, jeden den ujedete 4 km a druhý zase 400. Já jsem vždycky vděčný za každý kilometr.